Během prvního setkání v květnu se Dráčci pustili do velkého úklidu klubovny, po kterém se odměnili točenou zmrzlinou. Následně využili krásného počasí a pustili se na hřišti do hraní tenisu a badmintonu. 

Druhá schůzka Dráčků byla v režii různých sportovních aktivit. Dráčci stříleli z luku, skákali v pytlích, běhali slalom s pingpongovým míčkem na pálce, hráli vybíjenou a procvičili si házení ringa. 

Duben zahájili Dráčci luštěním tajemného dopisu, který získali během svého posledního časového  putování. Z dopisu se dozvěděli, že se budou muset vydat na cestu do Anglie v 6. století, kde je žádá o pomoc tajemný A. Během druhé výpravy se Dračí cestovatelé  dozvěděli, že je o pomoc s výcvikem svých nejbližších rytířů, požádal samotný král Artuš. Nejvíce Dráčky zaujal výcvik v lukostřelbě.

Jednou za slunečného jarního rána se naše sehraná skupina zvířecích nadšenců rozhodla vydat na pozoruhodnou cestu.  Každý z nás, dojatý utrpením různých zachráněných zvířat, snil o útočišti, bezpečném útočišti, kde by se každému tvorovi mohlo dařit. Inspirováni, jsme spojili své zdroje, energii a bezmeznou vášeň, abychom vytvořili něco trvalého: Zoo zrozenou nikoli ze zajetí, ale ze soucitu.

V stinných zákoutích rozlehlých zelených lesů našla naše odhodlaná skupina účel: zachránit nepolapitelné kamzíky, kradmé kuny, tajnůstkáře a královské orly ze sevření pytláků.  Naše cesta začala za sychravého podzimního rána, kdy jsme náhodou narazili na skrytou past nalíčenou na kamzíka.  Byl to srdcervoucí pohled, který posílil naše odhodlání.

Čiperkové březen začali příjezdem do USA, kde se podívali do Chille a museli poskládat staré povídky. Poté si vytvořili z provázku své vlastní obrazce na horní plošině Nazce, které se jim neskutečně povedly. 

V závěru měsíce slavili Čiperkové Velikonoce v Mexiku, kde poznávali místní zvyky. Museli navštívit sedm posvátných kostelů a vyrábět velikonoční vajíčka z kytiček. 

Instruktoři špatně uvázali lodě a všechny lodě nám odpluli a zničili se. Bez lodí nemůžeme prozkoumávat okolní ostrovy. Než jsme se dali do stavby nových lodí, tak jsme se naučili vázat různé uzle, aby se nám to už nestalo. Poté jsme si nasbírali materiál pro stavbu nových lodí. Jelikož nám minule upluly lodě i s naši vlajkou, musíme si novou vlajku vytvořit. Zjistili jsme ale, že fixy vyschly.

V únoru jsme vylepšovali naší vesnici a učili se vikingské zvyky. Začali se nám stávat na schůzkách nešťastné náhody tak jsme se rozhodly, že si naše bohy udobříme v podobě tanečku. Rozdělili jsme se do 3 skupin a každý jsme vymysleli jeden taneček. Poté jsme nakreslili nejvyššího boha Ódina (Huťáka) na obrázek. Jednu schůzku jsme strávili čtením českých pohádek upravených do Vikingského tématu. Po každé přečtené pohádce jsme si o ní popovídaly.

Jelikož jsme pokročili v nášem výcviku a všichni jsme více zdatní, zasloužíme si už nějakou loď. Jelikož ale nevíme, z čeho a jak se taková loď vyrábí, musíme najít správné lidi, kteří jsou v tomto zkušenější. Nakonec se nám postavit loď povedlo a každý jsme si ještě vyrobili bojovou vlajku.

Během března se Dráčci na svoje cestovatelské výpravy vydali pouze třikrát. První putování začali Dráčci tvorbou svých cestovatelských deníků, kde si vytvořili i svého vlastního avatara, který je bude provázet zbytek putování.  V průběhu cesty se Dráčci pustili do výroby květinové výzdoby pro Princeznu Vivien Španělskou, která je v 17. století požádala o pomoc s výzdobou sálu pro svého nastávajícího.

V březnu se Pelikáni nadále věnovali rozvoji své banky, ale i nějakým nesovisejícím tématům. Jednu schůzku jsme věnovali plánování a domluvě společné výpravy, na kterou se vydáme v příštích měsících. Před velikonocemi jsme zase rozebírali jak tento svátek slavíme a jak může tato tradice působit na dívky (kterých zrovna na schůzce mnoho nebylo...)