Když jsme začali stavět naši zoologickou zahradu, věděli jsme, že to bude náročný úkol. Projekt vyžadoval hlavně neustálé úsilí a hodně práce. Naším cílem bylo vytvořit bezpečné útočiště pro zvířátka, která jsme zachránili.
Začali jsme sbírat a nakupovat potřebné materiály na výstavbu, práce postupovala pomalu, ale každou schůzkou jsme byli blíže k našemu cíli. Měli jsme radost z každého postaveného výběhu či voliéry.
Úspěšně jsme začali stavět naši Zoo! Měli jsme počáteční materiál, jako dřevo a ploty, a tak jsme se pustili do práce. Stavíme první výběhy a přístřešky pro zvířátka. Každou schůzku pilně pracujeme. Někdo nosí dřevo, jiný staví ploty a další připravuje místa pro budoucí obyvatele zoo. Všichni jsme plní nadšení a odhodlání.
Jednou za slunečného jarního rána se naše sehraná skupina zvířecích nadšenců rozhodla vydat na pozoruhodnou cestu. Každý z nás, dojatý utrpením různých zachráněných zvířat, snil o útočišti, bezpečném útočišti, kde by se každému tvorovi mohlo dařit. Inspirováni, jsme spojili své zdroje, energii a bezmeznou vášeň, abychom vytvořili něco trvalého: Zoo zrozenou nikoli ze zajetí, ale ze soucitu.
V stinných zákoutích rozlehlých zelených lesů našla naše odhodlaná skupina účel: zachránit nepolapitelné kamzíky, kradmé kuny, tajnůstkáře a královské orly ze sevření pytláků. Naše cesta začala za sychravého podzimního rána, kdy jsme náhodou narazili na skrytou past nalíčenou na kamzíka. Byl to srdcervoucí pohled, který posílil naše odhodlání.
V ledové rozlehlosti Antarktidy, kde se nekonečně rozprostírá zamrzlá krajina, jsme se vydali na odvážnou misi, abychom ochránili ikonickou divokou přírodu před spáry pytláků.
Čelili jsme zrádným podmínkám a nelítostným pytlákům odhodlaným využít zranitelné tučňáky, polární lišky a tuleně, kteří nazývali Antarktidu domovem.
V měsíci lednu jsme se vydali na savanu, protože jsme zaslechli, že se to tam pytláky jen hemží, a navíc, proč být tady v zimě, když můžeme být hezky v teplíčku. A jak jsme řekli, tak jsme udělali, vydali jsme se na savanu. Jako první jsme objevili hnízdo surikat, ty nás naprosto uchvátili a tak jsme si řekli, že se u jejich hnízda aspoň nějakou dobu zdržíme. A udělali jsme dobře, během pár hodin se k hnízdu přiblížili i pytláci.
V pátek v 16:30 oficiálně začala naše první společná přespávačka. Sešli jsme se v klubovně v docela hojném počtu a začali jsme společně hrát naše oblíbené oddílové hry. Po nějaké době nás vedoucí zavolali na večeri. Po večeři jsme si pustili pohádky, dali si popcorn a následně jsme usli. Ráno nás čekal první velký úkol, probudit vedoucí. To sice nebylo vůbec snadné, ale my to zvládli a vedoucí jsme ze spacáků vyhnali. Ti se nám za to odvděčili snídaní.
A máme tu prosinec, měsíc klidu, pohody a svátků Vánočních. To ale nemění nic na tom že bychom nějak opustili od toho co děláme i v jiných měsících, stějně tak jako pytláci (bohužel, kdyby aspoň v ten prosinec dali pokoj!!) Naštěstí jsme si řekli že v tomto měsíci nebudeme vycestovávát ven do světa ale zůstaneme u nás v Česku, kde se to pytláky také jen hemží. Vzhledem k tomu, že na Vánoce je hodně velký prodej ryb které jsou i pytlačeny, vydali jsme se k řekám a rybníkům.
Přejeme vám do nového roku jen to nejlepší a po vánoční pauze se opět těšíme na všechny naše oddílové dětičky!
pondělí - Pelikáni
úterý - Teetové
úterý - Marťance
středa - Čiperkové
čtvrtek - Dráčci
V měsíci Listopadu jsme se rozhodli vydat se do jungle. Zjistili jsme totiž, že pytláci se přesídlili už i tam. Od okolních obyvatelů jungle jsme se dozvěděli, že pytláci se vydali na lov 4 živočichů, a vzhledem k tomu že každý živočich žije v jiné části jungle, nebylo tak lehké nalézt všechna pytlácká sídla. Naštěstí jsme si s tím hravě poradili a našli jsme první sídlo. Nacházelo se v prostředí kde žijí Ary.
