Na letošní Velikonoční prázdniny jsem se vypravili do srdce Vysočiny do Kaliště u Humpolce. Vyjeli jsme již ve středu odpoledne - hned co nám skončila škola. Když jsme dorazili na místo, čekal nás hned první úkol od praotce Čecha, a tak jsme vymýšleli básničku či kreslili obrázek na téma Čechy.
Druhý den nás přivítal Krok a jeho tři dcery (Kati, Teta a Libuše). Také jsme se mezi zajímavými úkoly od nich dozvěděli, že "Všechno kazí teta Libuše." Ale nám se úkoly podařilo splnit, tudíž jsme mohly v naší výpravě pokračovat dále. Aprílové počasí nám naštěstí přálo a tak jsme se odpoledne vydali pomoci Bivojovi s jeho kancem. Nejdříve jsme museli projít nenápadně nepřátelským územím a pak vystopovat kance. Na kraji lesa se jich páslo hned několik a tak si každá družinka mohla ulovit jednoho. Večer jsme se nachystali na výlet a šli rychle spát, abychom se konečně dočkali celodenního výletu.
Ten se uskutečnil v pátek a vydali jsme se do Pelhřimova. Nemyslete si, nejeli jsme se podívat na krematorium, jak se říká v jednom známém českém filmu, ale my jsme se jeli podívat do muzea Vysočiny a na výstavu stavebnice Merkur a také do městské mučírny. Po muzeu jsme se v ulicích města snažili sehnat co nejvíce podpisů na petici pro prouštění Dalibora z jeho vězení ve věži. Když bylo podpisů dostatečné množství, poklačovali jsme do bazénu. Tam bylo moc fajn. Tobogán, spousta různých bazénu, no prostě sranda. Večer po návratu jsme zapálili slavnosti - letos první - oheň. U tohoto ohně každoročně probíhá slavnostní slib nových členů naší pionýrské skupiny. Letos skládal slib jen jeden človíček a to Kubík od Kulíšků. Musím přiznat, že při tom málokteré oko zůstalo suché. Pak jsme schvilku ještě poseděli u ohně, zazpívali pár písniček a postupně jsme se vydávali na tajůplnou cestu za pokladem, který nám kousek od základny nechal Dalibor. A pak už hajdy do hajan.
V sobotu nám počasí tetnokrát moc nepřálo. Ale stejně jsme měli spoustu věcí na práci. A když jsme se v neděli probudili, překvapil nás sníh, který se všude kolem nás sypal z mraků. Ale nám to nevadilo, jelikož jsme se celé dopoledne připravovali na pondělní pomlázku. Jelikož jsme se dohodli, že na přestupní rok, budou koledovat holky, tak si všechny slečny pletly pomlázky a kluci malovali vajíčka. I když nakonec si pomlázky upletli i kluci a holky se konečně dočkaly vytouženého malování vajíček. Po obědě jsme si trochu protrénovali mozkové závity, a jelikož sněžení ustalo a dokonce se zazelenala tráva, po svačině jsme se vydali na dalekou a náročnou cestu ve stopách Blanických rytířů. Indicie na stanovištích nám prozradili, kde přebývají a tak jsme k jejich úkrytu přidali náš poklad od Dalibora. A jelikož cesta byla náročná a my jí úspěšně zvládli, bylo pro nás večer nachystáno Slavnostní tančení na Řípu. Někteří už se nemohli dočkat pondělní pomlázky a proto jsme museli ulehnout do spacáků.
Ráno vše probíhalo trochu ve spěchu. Museli jsme si zabalit ještě před odchodem na koledu. Ale všechno se skvěle podařilo. Koleda byla úspěšná a všichni si něco vykoledovali a dokonce se stihli vrátit i na oběd. A pak už nám nezbylo nic jiného, než nastoupit do autobusu a vydat se domů na rodiči, kterým se po nás už moc stýskalo.
Pokud se chcete podívat na fotografie z této akce, můžete tak učinit v naší fotogalerii zde.